The Immortalists - Chloe Benjamin
Tak trochu nadpřirozena – ale opravdu jen malinko. Pak několik pohnutých osudů, rodinné problémy, psychika, cikánka, otázka smrti, porozumnění, mezilidské vztahy, sobectví... No je toho tady spousta. Tahle knížka vás nenechá chladnými; zda je to dobře či špatně by si měl nejlépe posoudit každý sám...
Příběh začíná tím, že čtveřice mladých sourozenců (Varya, Daniel, Klara a Simon) jdou za cikánkou, která jim má údajně prozradit datum jejich smrti. Každému je tedy prozrazeno a celá kniha pojednává o tom, jak se s tímto údajem vyrovnávají.
Každý je úplně jiný a čelí tomu jiným způsobem. Kniha se po tomto úvodu dělí na čtyři části – každá část je zobrazuje cestu jednoho z nich. Simon je nejmladší a také svým způsobem nejcitlivější dítě. „Svým způsobem“ říkám proto, že i přes citlivost a jistou zranitelnost je nebojácný a cílevědomý. Po smrti otce se rozhodne odjet s Klarou do San Francisca – bez rozloučení a beze snahy navázat s rodinou další kontakt. A to v pouhých šestnácti letech. Jedním z důvodů odjezdu je jeho sexuální orientace. V San Franciscu si naplno úžívá nevázaných románků, avšak jeho radosti se podle předpovědi pomalu chýlí ke konci. Klara se touží stát kouzelnicí. Tvrdě na sobě pracuje a snaží se zajistit si dostatek představení na to, aby se zvládla uživit. Do jejího života vstoupí Raj a snaží se jí pomáhat, avšak ani tak se její podmínky příliš nezlepší. Má problémy s alkoholem, trpí schizofreníí a její psychický stav se pomalu zhošuje, jak se blíží i její datum. Dalším příběhem je Danielův bezdětný vztah s manželkou Mirou. Je vyhozen z práce a zažívá pocit méněcennosti. Často přemýšlí jak žije a retrospektivně čtenáři přibližuje své soužití s Mirou a také pouto k sourozencům. V den, kdy má jeho bytí skončit, se rozhodne vyhledat onu cikánku vyčíst jí negativní vliv, který její přepověď měla. Poslední je Varya – ta se rozhodla věnovat vědě. Zabývá se dlouhověkostí a stárnutím. Má se dožít požehnaného věku, proto nejspíše zvolila tuto cestu. I u ní vyprávění nabere spád. Na scéně se objeví novinář Luke a Varya se nestačí divit, co se o něm dozví a jak ji to změní.
Každý je úplně jiný a čelí tomu jiným způsobem. Kniha se po tomto úvodu dělí na čtyři části – každá část je zobrazuje cestu jednoho z nich. Simon je nejmladší a také svým způsobem nejcitlivější dítě. „Svým způsobem“ říkám proto, že i přes citlivost a jistou zranitelnost je nebojácný a cílevědomý. Po smrti otce se rozhodne odjet s Klarou do San Francisca – bez rozloučení a beze snahy navázat s rodinou další kontakt. A to v pouhých šestnácti letech. Jedním z důvodů odjezdu je jeho sexuální orientace. V San Franciscu si naplno úžívá nevázaných románků, avšak jeho radosti se podle předpovědi pomalu chýlí ke konci. Klara se touží stát kouzelnicí. Tvrdě na sobě pracuje a snaží se zajistit si dostatek představení na to, aby se zvládla uživit. Do jejího života vstoupí Raj a snaží se jí pomáhat, avšak ani tak se její podmínky příliš nezlepší. Má problémy s alkoholem, trpí schizofreníí a její psychický stav se pomalu zhošuje, jak se blíží i její datum. Dalším příběhem je Danielův bezdětný vztah s manželkou Mirou. Je vyhozen z práce a zažívá pocit méněcennosti. Často přemýšlí jak žije a retrospektivně čtenáři přibližuje své soužití s Mirou a také pouto k sourozencům. V den, kdy má jeho bytí skončit, se rozhodne vyhledat onu cikánku vyčíst jí negativní vliv, který její přepověď měla. Poslední je Varya – ta se rozhodla věnovat vědě. Zabývá se dlouhověkostí a stárnutím. Má se dožít požehnaného věku, proto nejspíše zvolila tuto cestu. I u ní vyprávění nabere spád. Na scéně se objeví novinář Luke a Varya se nestačí divit, co se o něm dozví a jak ji to změní.
Jednotlivé části knihy byly velmi čtivé. Měly nápad a dobré zápletky, které nebyly úplně očekávané. Ovšem obávám se, že zde moje chvála končí.
U každého sourozence se jistým dílem vyskytovala matka sourozenců - Gertie. Působila na mě však jako postavou plochá, nerealistická a nezajímavá. Netušila jsem, co si o ní myslet a to byla docela škoda, neboť mohla líčení příjemně dobarvit.
Četla jsem vesměs pozitivní recenze a komentáře k této knize, avšak já z ní měla tak špatný pocit a tak jsem se těšila, až skončí! Autorčin kvalitní styl psaní byl nesporně velkým plusem, ale to, co prováděla postavám, byla tak srdcervoucí. Čtení pro mě bylo velmi nepříjemné, každou chvíli jsem se musela ptát: proč to udělala? Jak tragické, smutné a nešťastné byly ty životy a jak mizerné vazby mezi sourozenci! Chvílemi jich bylo líto, ale častěji jsem se na postavy zlobila za to, jak se k ostatním jednají. Cítila jsem tam spoustu sobeckosti, hlavně ze strany Simona.
Nejspíše jsem byla z příběhu nešťastná proto, že již několik knih, které jsem četla před tím, byly nesmírně depresivní a tato mému zármutku pouze nasadila korunu. Věřím, že jinému čtenáři by vyhovovala a lépe by se mohl pozastavit nad tím, jak čtivé to celé je a jak hluboko to může člověka zasáhnout. Každopádně, pokud máte chuť na depresivní čtivo, doporučila bych spíše nějakou klasiku, která ve vás přeci jenom zanechá i velmi hluboký umělecký otisk. Napadají mě například Zločin a trest nebo Spalovač mrtvol.
Hodnotím dvěma hvězdami z pěti jednoduše proto, že mi čtení nepřineslo nic dobrého, ba naopak mě donutilo přemýšlet o neveselém tématu smrti a uvrhlo mě do několikadenního smutku. I přes kvality ji opravdu nemám ráda, ač je mi to líto.

Žádné komentáře:
Okomentovat