Sophie FitzOsborne žije v rozpadlém hradě v malém ostrovním království Montmaray se svou excentrickou a zchudou královskou rodinou. Když obdrží deník ke svým šestnáctým narozeninám, rozhodne se zaznamenávat každodenní život na ostrově. Je to rok 1936 a zprávy, které přicházejí z pevniny, odhalují svět na pokraji války. Politika Evropy se zdá být daleko od ostrova - dokud dva němečtí důstojníci nepřiplují k Montmaray. A pak se najednou politika stává velmi osobní.
A Brief History of Montmaray je historická fikce zasazená ve třicátých letech psaná deníkovou formou. Na obsahu mě nápad o princezně žijící na ostrově a zažívající nejrůznější dobrozdružství zaujal. Říkala jsem si, že toto prostředí bude skvělé pro nějaký ten románek. Abyste rozumněli - já nepotřebuji za každou cenu číst romantickou knížku, ale v té době jsem zkrátka dostala chuť si nějakou takovou přečít. Každý čtenář jistě čas od času pocítí podobné nutkání. Věřila jsem, že tato knížka uspokojí mé přání užít si dobrodružné vyprávění s kapkou lásky a o to více jsem byla zklamaná, že jsem ji tam nenašla. Inu, možná tam byla, ale jen tak náznakem. Ale zkrátka ne, romantika chyběla! Na druhou stranu se mi ale líbilo, jakým způsobem zde byly vykresleny vztahy mezi členy rodiny. Chovali se k sobě hezky, něžně a slušně a dodávalo to příběhu příjemnou atmosféru. V rámci rodiny se tam střídaly emoce veselé doprovázené smíchem i smutné doprovázené slzami.
Na začátku knihy nám Sophie představí její ostrov, rodinu i něco z historie některých států. Situace v Rusku, Anglii, Německu, Španělsku i ve Francii je zmíněna. Já osobně se o historii zajímám, proto jsem oceňovala pasáže, které se jí dotýkaly. Avšak dostat se do samotného příběhu bylo obtížné. Nejlepší tempo měla kniha přibližně uprostřed. Dva němečtí důstojníci se objevují na břehu a všichni se snaží zjistit, jaký je účel jejich cesty. Bylo zajímavé číst o událostech, které následovaly a těchto chvílích jsem knihu téměř nemohla odložit. Ale jak se blížil konec, začalo být čtení velmi zmatečné. Možná to bylo angličtinou, možná to zmatené bylo, ale já zkrátka nemohla pochopit, co se děje, jak se to děje a proč se to děje. Připadalo mi také, že příběh hezky gradoval, ale autorka tak úplně nevěděla, jak toto temto udržet až do samotného konce.
Na závěr dávám pouhé 2 hvězdy z 5. Nevím, zda bych knihu někomu doporučovala. Na druhou stranu to nebylo napsáno zle a zaujaly mě deníková forma a válečné pozadí. Necítím však žádné nutkání vracet se k příběhu nebo přečíst si další díly v této trilogii.

Žádné komentáře:
Okomentovat